!Pepe, caramba!
Tak jsme se vrátili ze země Čechů. No ten Popocafepetl není zrovna náš šálek brazilské kávy. Hraje se tam do desíti a je to spíše pro jazzmeni a turisti, takový klídek. Po nás tam ale z kazeťáku pustili Pomádu a to byl teda šupec. No jo, holt Praha…Nejvíce zářil Pepe – Muž s ďolíčky. Prvně v klubu co by sólový ságař s plajbekem v zádech a imaginární seŘoritou na klíně…. A taky kdo jiný stojí za pozornost (ve dvě ráno na Václaváku) okolních turistů než on a jeho ságostrojovna? Policejní anton se svou osádkou však nabyli jiného úsudku! Kauce však nebyla třeba. Bird by prodal i sax, Pepe je ale nevinný adonis, který obměkčí srdce kohokoli.
My, zbytek (až na otce Mejlu), jsme se zprvu marně snažili dostat do vypůjčeného bytu na Pankráci. SpoluvězeŘ Dudek nás přes jedny dveře vpustil, ale dál už ne. Snad pak slyšel naši ranní voničku z balkonu v desátém patře, kterou jsme po nálezu JohnyhoWalkera okolo osmé pěli jen a jen pro něj.
A pak už byl zase večer a pod domem kráčel Pepe. šáša pro něj sice jel na Opatov, sám metrem! Ale Pepe je všudybyl a tak jsme vyrazili směr Humpolec. Plata tekil a ženský řev. Usmívali jsme se a přidávali asi desetkrát. Jojo Karamba a Hliník. Magor nepřišel. Prý jim to chce zavřít hygiena – experti našli v kuchyni křečky. No a co? Jedeme dál adios ToMa.