Historia I.+II.

Naší kapele dala personální základ skupina Rozdílné podoby, která vznikla už v roce 1992 (Richard-zpěv, ševča-basa, Ahmed-bicí, Mira-kytara). š lo o punkrock nebo řečeno slovy Ahmedovými “brutální romantismus”. Hrála vlastní skladby s českými texty, ale taky skladby svých velkých oblíbenců Public Image Ltd. Rozdílné podoby nevystoupily mnohokrát a jen stěží by šlo nalézt nahrávku. Záhy nastaly problémy s obsazením postu kytaristy, š evča začal s kapelami My všichni a 3 in de kerk, kteréžto působení skončilo jeho odchodem na vojnu a Richard prchl před vojnou do š panělska. Jako by první etapa měla být i tou poslední, ale…. š evčovo osudové souznění s bratry Hradilovými (The Apple Underground, 3 in de kerk, My všichni), Richardův dlouhý pobyt ve š panělsku, kde se kromě jižního slunce vystavil i jazykovému vlivu, Ahmedova lidská nepostradatelnost a Tomášova vzrůstající nespokojenost s vývojem kapely Chorchestr to vše bylo pro budoucí vývoj velmi významné… stalo se někdy na přelomu 1998-1999, že Rozdílné podoby znova začínají fungovat! Ve složení: Richard -zpěv, š evča-basa, Ahmed-bicí… a… Tomáš Hradil-kytara. Základem repertoáru byly některé písně původních Rozdílných podob, k nimž začaly zvolna pšřbývat španělsky zpívané energické kousky. Snad po výkřiku návštěvníka festiválku u Přybyslavi: “Jste divný!!”, byl zpečetěn definitivní příklon k jižním krajinám a tím sjednocení výrazu kapely. Ten až dosud spočívá v úderných písních a textech ve španělštině, ve kterých opěvujeme svobodu, lásku, touhy a tajemství, prostě život . Na bíledni byla i změna názvu. Netrvalo dlouho a zde tedy jsou už LOS PERDIDOS. Příchod dalšího kytaristy, geniálního všeumělce a znalce šáši, kapelu bezuzdně posouvá dál směrem na okraj naší sluneční soustavy. V létě roku 2002 kapelu opouští Ahmed ztráta velká a zarmucující. Na jeho místo přichází Stráťa, tehdy už perkusionista LP.
Z Chorchestru odejití Stráťa-bicí, Mejla-trubka a Pepa-ságo rozšířili stav osazenstva, vnesli melodičnost, více dynamiky a radosti.

HISTORIA II aneb ševča vzpomíná
Kultura za 100 byla původní kapela Ahmeda, ke které jsme se s Richardem vetřeli do zkušebny na Hulínském nádraží. Tehdy jsme neměli nic. Jenom španělu a magneťák daewoo (richarde, kua kde je???).
Richard se seznámil s Ahmedem v počátcích našeho dodnes slibně se rozvíjejícího alkoholismu na bigbítě v Roštění (je tak?) a cesta do zkušebny (sdílená s ultra H/C Director) byla téměř volná. Obdivně jsme hleděli na hvězdnou Kulturu za 100, jak jsou sehraní, jak mají aparát… Koupil jsem ve vetešnictví basu, Mira tamtéž kytaru a požádali jsme naše hvězdy o občasné zapůjčení aparátu, posléze i bubeníka = Ahmeda. Netrvalo dlouho a měli jsme pár písní svých a pár Public image. Následovalo vystoupení v památném klubu SPUSA (Společnost přátel USA 😉 V roce 1992. Tím jsme Kulturu za 100 sedmimílovím krokem předběhli a následkem toho (a následkem poničeného zesilovače) jsme byli ze zkušebny vyhozeni. Pikantní a rozporuplné bylo, že nám názor Kultury za 100 přednesl právě Ahmed… to dodnes úplně nechápu 🙂 Dál mám okno. Jo, několikrát úspěšné hraní na Taclu. Pak společně s Applem…
… 1993 Apple – Holandsko. Moje alternace s š š?ou v písni Come together. Pak rozpad Apple – Jiří Emerson začíná hrát na klávesy, John Madruga s Paulem š enkyříkem jsou dva kohouti na jednom smetišti, Rosťa Harrison frustrován, že se ne a ne dostat na fildu, kam míšřli všichni ostatní (prohlašuje, že nejhorší rozhodnutí jeho života bylo hrát s Applem – a to pšřtom předtím hrál v Přílepách obyčejný bigbít ala Expo)…Pak… 3 in de kerk. Na zámku v Bystšřci a na Sušile nacvičujeme Collegium musicum, ELP, Hendrixe, Who. Konec prázdnin nebo září 1993 mě Jiří pšřzval k novému projektu My všichni. Zkoušíme první riff z nakonec 20 minutové skladby Pohyblivé svátky. Nastupuju na jazykovku, kde potkávám Petra Zemánka, kterého lektor překřtil na Potatoe. Ten se mnou jel na pařbu na Tacl, kde jsme hráli asi Rozdílné podoby a 3 in de kerk, teÄŹ nevím. Zhulil se tam jak paprika. Koušřl se tehdá džilom (nebo jak – vypadalo to jako noha od stolu..). Potato je zaujat Jiřího hrou na bicí, vymění si zkušenosti a vzápětí je taktéž pšřzván do My všichni. Do Bystšřice daleko = nacházíme zkušebnu na zámku, velkou jak sviňa. Ozývalo se to tam, tak Potato v rámci akustiky pšřvezl megastan, který jsme tam postavili ve tvaru tee-pee a dovnitř dali bicí. Opravdu legrační výjev, měl takové okénko, aby na nás viděl. Po několika měsících jsme zjistili, že opravdu nemůžem platit 900.-/měs (!!!) nájem a tak jsme zdrhli. Pan správce Kopecký má velké potíže s očima. Využili jsme toho a záhy ho požádali o pronajmutí jiné, menší místnosti, tváříc se jako úplně jiná kapela. Klaplo to.
My všichni byl prej depress band. No, asi trochu jo. I když na festivalu Under Plunder v Brně jsme měli nefalšovaný úspěch. To už jsme měli za sebou nahrávku v Novojičínském divadle a stálými členy byl Madruga (ten samozřejmě od začátku) a Erža. Už někdy na Taclu jsme se spřátelili s kapelou Já Mor (Butula, Charms, Mario, Terezka) a nyní podnikli několik společných vystoupení.
Nějak se mi vytratily Rozdílné podoby – jo, šáša do mě furt hučel, ať se vykašlu na Jiřího projekty a věnuju se “svému dítěti” (tak to říkal) Rozdílným podobám. Angažovali jsme Miru Dvořáka, bráchu VlaÄŹky, bo původní Mira zmizel v propadlišti dějin. Asi dvakrát jsme zkoušeli ještě v Bystšřci a pak se zase odmlčeli. Věnoval jsem se My všichněm. Artrock mě tehdy celkem bral, myslel jsem, že budem jako Emersoni nebo Collegium – na zjevné rozdíly v ovládání nástrojů jsem nějak nepomyslel 🙂
Pak někdy v roce 1997 se hraje památný výstup u Zlámoša. Hraje 3 in de kerk a debutuje Chorchestr. Chorchestr už bublal u nás ve zkušebně – právě pro to vystoupení u Zlámoša. Paralelně s My všichni. Dokonce mi Jiří nabízel, abych hrál v Chorchestru na kytaru. V této myšlence jsem ho nepodporoval, můj nástroj je daný. A hlavně – tušil jsem, co pšřjde. Ano, nástup na vojnu. Zpočátku jsme se domlouvali, že když budu v Kroměříži, tak můžem dál zkoušet jako My všichni. Nikdy k tomu už nedošlo, protože Chorchestr okamžitě vyletěl vzhůru a už nebyly myšlenky na nic jiného…
Pak zničeho nic po kočičích hlavách holešovského náměstí funí stará sanitka ve službách právě vzniklé úklidové firmy Twist. Uvnitř sedí Riccardo a Madruga a z kazeťáku naplno Dead Kennedys. Chodí se na pivo k Ivanovi a je jasné, co z toho bude. Je znova řeč o kapele, která by mohla hrát Dead Kennedys. Byl jsem záhy osloven, Ahmed taktéž… dál už to znáte.

Nevím, jestli je vše podle pravdy, ale i tak prosím nemazat. Možná už bych si pro své potřeby příště nevzpomněl ;-))