Historia I.
Naši kapelu založila základní skupina Rozdílné podoby, která vznikla již v roce 1992 (Richard - zpěv, Ševča - basa, Ahmed - bicí, Mira - kytara). Šlo o punkrock, nebo jak to Ahmed nazval, "brutální romantismus". Hráli vlastní skladby s českými texty, ale také skladby svých velkých oblíbenců Public Image Ltd. Rozdílné podoby vystoupily několikrát, ale nahrávky jsou spíše vzácné. Brzy se objevily problémy s obsazením kytaristy, Ševča začal hrát s kapelami My všichni a 3 in de kerk. To však skončilo jeho odchodem na vojnu a Richard utekl před vojnou do Španělska. První etapa se zdála být i tou poslední, ale... Ševčovo setkání s bratry Hradilovými (The Apple Underground, 3 in de kerk, My všichni), Richardův dlouhý pobyt ve Španělsku, kde se mimo slunce vystavil i jazykovému vlivu, Ahmedova nezastupitelnost a Tomášova rostoucí nespokojenost s vývojem kapely Chorchestr – to vše bylo pro budoucí vývoj velmi významné... Stalo se někdy na přelomu let 1998-1999, že Rozdílné podoby znova začínají fungovat! Ve složení: Richard - zpěv, Ševča - basa, Ahmed - bicí... a... Tomáš Hradil - kytara. Základem repertoáru byly některé písně původních Rozdílných podob, k nimž začaly postupně přibývat španělsky zpívané energické kousky. Možná po výkřiku návštěvníka festivalu v Přibyslavi: "Jste divní!!", byl potvrzen definitivní zlom k jižním krajinám a tím sjednocení výrazu kapely. Ten dodnes spočívá v úderných písních a textech ve španělštině, v nichž zpívají o svobodě, lásce, touhách a tajemstvích, prostě o životě. Na obzoru byla také změna názvu. Netrvalo dlouho a tady jsou již LOS PERDIDOS. Příchod dalšího kytaristy, geniálního umělce a znalce španělské hudby, kapelu nezadržitelně posouval směrem k okraji naší sluneční soustavy. V létě roku 2002 kapelu opouští Ahmed – velká a bolestná ztráta. Na jeho místo přichází Stráža, tehdy už perkusionista LP. Z Chorchestru odešli Stráža - bicí, Mejla - trubka a Pepa - saxofon, čímž rozšířili osazenstvo, přinesli víc melodiky, dynamiky a radosti.

Historia II. aneb Ševča vzpomíná
Kultura za 100 byla původní kapela Ahmeda, ke které jsme se s Richardem vetřeli do zkušebny na Hulínském nádraží. Tehdy jsme neměli nic. Jenom španělu a magnešák Daewoo (Richarde, kua kde je???).

Richard se seznámil s Ahmedem v počátcích našeho dodnes slibně se rozvíjejícího alkoholismu na bigbítě v Roštění (je tak?) a cesta do zkušebny (sdílená s ultra H/C Director) byla téměř volná. Obdivně jsme hleděli na hvězdnou Kulturu za 100, jak jsou sehraní, jak mají aparát… Koupil jsem ve vetešnictví basu, Mira tamtéž kytaru a požádali jsme naše hvězdy o občasné zapůjčení aparátu, posléze i bubeníka - Ahmeda. Netrvalo dlouho a měli jsme pár písní svých a pár Public Image. Následovalo vystoupení v památném klubu SPUSA (Společnost přátel USA ?) v roce 1992. Tím jsme Kulturu za 100 sedmimílovým krokem předběhli a následkem toho (a následkem poničeného zesilovače) jsme byli ze zkušebny vyhozeni. Pikantní a rozporuplné bylo, že nám názor Kultury za 100 přednesl právě Ahmed... to dodnes úplně nerozumím. Dál mám okno. Jo, několikrát úspěšné hraní na Taclu. Pak společně s Applem…

... 1993 Apple – Holandsko. Moje alternace s Ševčou v písni Come Together. Pak rozpad Apple – Jiří Emerson začíná hrát na klávesy, John Madruga s Paulem Šenkyříkem jsou dva kohouti na jednom smetišti, Rosťa Harrison frustrovaný, že se ne a ne dostat na fildu, kam mířili všichni ostatní (prohlašuje, že nejhorší rozhodnutí jeho života bylo hrát s Applem – a to přitom předtím hrál v Přílepách obyčejný bigbít ala Expo)... Pak... 3 in de kerk. Na zámku v Bystřici a na Sušile nacvičujeme Collegium musicum, ELP, Hendrixe, Who. Konec prázdnin nebo začátek roku 1993 mě Jiří přizval k novému projektu My všichni. Zkoušíme první riff z nakonec 20 minutové skladby Pohyblivé svátky. Nastupuji na jazykovku, kde potkávám Petra Zemánka, kterého lektor překřtil na Potatoe. Ten se mnou jel na páru na Tacl, kde jsme hráli asi Rozdílné podoby a 3 in de kerk, teď nevím. Zhulil se tam jak paprika. Kouřil se tehdy dílem (nebo jak – vypadalo to jako noha od stolu..). Potatoe je zaujat Jiřího hrou na bicí, vymění si zkušenosti a vzápětí je také přizván do My všichni. Do Bystřice daleko = nacházíme zkušebnu na zámku, velkou jak šiška. Ozývalo se to tam, tak Potatoe v rámci akustiky přivezl megastan, který jsme tam postavili ve tvaru tee-pee a dovnitř dali bicí. Opravdu legrační výjev, měl takové okénko, aby na nás viděl. Po několika měsících jsme zjistili, že opravdu nemůžeme platit 900.-/měs (!!!) nájem a tak jsme zdrhli. Pan správce Kopecký má velké potíže s očima. Využili jsme toho a záhy ho požádali o pronajmutí jiné, menší místnosti, tvářící se jako úplně jiná.