Léto babí stále s námi. Konečně jsme se potkali tváří v tvář, brýle v okolaseremvypálené, s tajemným Geogem Adamskim. Schůzka proběhla samozřejmě utajeně a na maximálně veřejném místě, nenápadně zprostředkovaném kavárníkem Ivanem "Cowleym". Ale ke svatým!
I my jsme se zúčastnili na svatého Václava Dělnického dětského dne, který uspořádal Erik Frič s Fidem v areálu brněnské Zbrojovky. Měli jsme hrát po celkem dobré a příjemné Čočce, kdy jejich bubenice Blanka hrála na dva odpaďáky. Hned nám to připomnělo úplně první fesťák, který jsme dělali v devadesátým šestým u Magora. Nějak jsme zapomněli na bicí, ale byl zde náš bubeník Jiří (poslední svého druhu, bo styl hry bubenických šamanů jako byli Mitch Mitchel - Jimi H. Exp., Keith Moon - The Who, John Bonham - L. Zeppelin, Ernouš Šedivý - Flamengo, atd...se dnes už neumí-on to ještě dával). Neváhal a místo šlapáku použil básníkovu starou železnou vanu. Hrnce, kde Martin vařil své houbové speciality posloužily jako přechody, střed, hihatku a nějaké činely měl. I paličky (ne jak Inseminátoři, kdy Mejla hrál tyčkama od Kořínkových makrel)! Publikum to bralo jako součást kapely a ne improvizaci. Bylo to fajn, ale v půli vystoupení sejmuli Sucháče ze zdi nad pódiem. Podtrhli mu kotníky, celkem zákeřné. Jak víme, padal následovně: zeď, klavír, combo, pódium. Byli jsme k němu zády a hráli dál. Lidi nás ale zastavili. Otočil jsem se a uviděl Sucháče ležet vedle comba. Nahl jsem se k němu a zetal se jestli žije? Odpověděl mi zachrčením, které umí jen on:"Hhrrajtte dááál!!".
Jsme Los Perdidos, ztraceni a zatraceni. U Erika v Brně jsme však až tak improvizovat nemuseli. Bicí tam byli. No části bicích. Naštěstí to měl Erik geniálně promyšleno. Byli jsme přece ve Zbrojovce a vyrobit součástku či náhradní díl na bicí nebyl tedy problém. Po několika návštěvách dílny se to zkompletovalo a my hráli dětem. Za podstatnou zmínku stojí i účast našeho kultovního moderátora básníka a vizionáře Pavla Herota, který opět nezklamal a potvrdil všem zúčastněným nejen, že králík je kočka chudejch, ale že je naprosto famózní a nepřekonatelný. Adios Madrugička